Pařížská šestka, Igor Stravinskij
Pařížská šestka
-
Francie po válce se začala orientovat na kulturu
-
nejprve si říkali „Nová mládež“
-
měl k nim blízko Erik Satie
-
program
-
hudební formy jsou přetížené
-
touha navázat na francouzskou tradici
-
vzdát se chromatiky a atonality — návrat k diatonice, pevné a čisté tonalitě
-
komponovat „pro lidi“
Arthur Honegger
-
skeptický k hudebnímu průmyslu
-
nejznámější z šestky, i když se od ideálu nejvíce vzdálil
-
dílo
-
Vánoční kantáta (sbory zpívají v jiném metru)
-
Pacific 231 (rozjetí vlaku)
-
5 symfonií (3. „Liturgická“ — obětem války)
-
oratoria — král David, Jana z Archu
Darius Milhaud
-
slyšel v USA jazz → ovlivnilo tvorbu
-
dílo
-
2 písňové cykly — Zemědělské stroje, Katalog květin
-
balety — Stvoření světa (jazz)
-
12 symfonií + 6 malých symfonií
-
opera — Kolumbus, Maximilián, Bolívar
Francis Poulenc
-
neoklasik
-
diatonika, nejméně ovlivněn jazzem
-
dílo
-
cemballový koncert
-
koncert pro dva klavíry
-
varhanní koncert
-
3 opery — Lidský hlas (pouze pro zpěváka sólistu)
Germaine Tailleferre
Georges Auric
Louis Durey
-
vedl „sdružení francouzských pokrokových hudebníků“
Igor Stravinskij
-
začína ve 21 letech (studoval práva, kvůli rodičům)
-
souvisí s pařížskou šestkou
-
vysoká společnost — studoval u Rimskyho-Korsakova
-
knihy — Rozhovory s Robertem Craftem, Kronika mého života
-
dílo
-
skladba Ohňostroj (1908, nadchla Sergeje Ďagileva — začali spolupracovat)
-
balety
-
Pták ohnivák (1909-1910)
-
na objednávku Ďagileva
-
shlédl i Debussy
-
dnes se hraje v několika suitách
-
Petruška (1910-1911)
-
postava loutky, milý, malý člověk, otloukánek
-
na konci zemře, ale zase oživne → archetyp věčného smolaře
-
Svěcení jara (1913)
-
pohanské svátky jara
-
staří Slované na jaře obětovali dívku kvůli úrodě
-
ztrhla se rvačka — Ravel dostal do držky (Stravinskij zdrhl)
-
při druhém provedení obrovský úspěch
-
pro klavír — Rag music
-
oratorium — Oidipus Rex
-
ebony concerto (jazz)